sociální sítě. tolik kontroverzní téma. a přesto se o nich pořád mluví...
začnu ze široka - všichni se s nima alespoň jednou denně, jakoukoli formou, potkáme.
"staňte se naším fanouškem na facebooku".
"staňte se naším fanouškem na facebooku".
"hele, víš, že X teď chodí s Y?" "ne, jak ty to víš?" "no, bylo to na fejsbůku..."
když někdo známý zemře, ta zpráva jde ven nejrychleji přes twitter. je to smutné, ale je to tak. jak to bylo s Michaelem Jacksonem? s Václavem Havlem?
když někdo známý zemře, ta zpráva jde ven nejrychleji přes twitter. je to smutné, ale je to tak. jak to bylo s Michaelem Jacksonem? s Václavem Havlem?
většina blogerů píše k tomuhle tématu o facebooku. jo, jasně, je to nejznámější síť. ale myslíte si, že je jediná?
myspace. badoo. youtube. formspring. twitter. lidé.
ale facebook, ten je zkrátka největší. nejznámější. nejpoužívanější. nej, nej, nej.
o co vlastně v tomhle modrém 'světě' jde? je mi líto, že to musím říct, ale pro mě je to byznys s lidmi. jenom a pouze. teď už ano...
možná to ze začátku byl dobrý nápad.
ale...
říká se, že vlastně vůbec nebyl založen Markem Zuckerbergem, jak se pořád všude opěvuje, a sice že to byla CIA, kdo ho založil - ke sledování lidí.
jste sami a opuštění, život vám dává jednu ránu za druhou? vždyť je to jednoduché! vyšpulte pusinku, vystrčte zadeček, udělejte si novou profilovku a do večera máte plus nejmíň pádesát přátel nárůst.
přátel... hm.
nepřijde vám to smutné, mít v těch takzvaných přátelích někoho, koho jste (v tom lepším případě) viděli jednou v životě?
a taky to, když tomu vašemu příteli ani nestojíte za pozdrav?
... na fejsu je každej kamarád.
a lajkujem ostošest, huráá! vždyť to je to, oč tu běží. mít co nejvíc olajkovaný statusy - mít co nejvíc olajkovaný fotky - mít co nejvíc přátel. a neříkejte, že ne.
upřímně - určitě už minimálně jednou za život jsme si každý řekli "páni, devět lajků, hmm, tak to je hustý." takovej ten pocit jako 'há, líběj se jim moje statusy, to je bezva!'
ale... stačí ke štěstí opravdu tohle? může vám zvednout sebevědomí pár blbejch "To se mi líbí", pár srdíček (♥) a pusinek (:*) v komentářích a pár, ne vždy zrovna upřímných, "mám tě ráda, mucíííQ" ?
ze světa se hrozně vytrácí opravdovost. proč někomu říkat, že ho mám rád, vždyť mu to napíšu na zeď. no jo, ale daj se emoce vtěsnat do několika pc znaků? city a.. všecko?
o co všechno tam vlastně jde?
o neustálé přidávání nových, rádoby sexy foteček? s rádoby sebelítostivými komentáři "vypadám hrozně :X", a tak dál? no jo, tak když jsi tak hnusná, jak všude tvrdíš, proč tam ty fotky pořád dál rveš, má milá?
... protože nic nepotěší víc než pár milejch slov písmenek (s ne vždy tak upřímnými úmysly), je mi to jasný...
... protože nic nepotěší víc než pár milejch slov písmenek (s ne vždy tak upřímnými úmysly), je mi to jasný...
nedávno jsem se o tom bavila s kamarádkou. povídá "dneska má na internetu každej virtuální farmu, město a kdo ví, co ještě. já v jejich věku jsem si stavěla farmy na písku a bavilo mě to..."
musela jsem s ní souhlasit.
vždyť jak to dneska může vypadat v některých domácnostech? ... "Alenko, pojď vyndat nádobí z myčky." "Néé mami, počkej, teď nemůžu, chcípnou mi jahody..." "Cože, ty něco pěstuješ?" "No jasně, na fejsbůku...
je důležité umět rozlišit virtualitu od reality, a nenechat tu virtualitu být naší realitou.
mít své zájmy (ne, tím nemyslím čučet do modrého pc světa), umět se včas 'vrátit zpátky na Zem' - to velký z je schválně -, zajít s kamarády na kafe a pořádně si popovídat, než pro ně uvařit jídlo ve hře - online restauraci a popísmenkovat si v chatu...
na to, že fcb mám, hrdá nejsem. vážně ne.
a tak, co mi brání v tom si ho zrušit? ... možná až příliš vzpomínek, bohužel no jo, vlastně asi nic. ale vidíte, takhle to asi bude vždycky. přitom je to tak jednoduché; jeden klik...
možná, že bude generace dnešních dětí strašně it gramotná, fb sečtělá (přeborníci v lajkování a psaní sladkejch komentářů) a kdo ví, co ještě. ale budou umět vyjadřovat emoce naživo? říct někomu do očí to, co jim na něm tak vadí? vždyť je to přece jednodušší, nacpat ty pocity do písmenek...
ale obecně si myslím, že my, kteří jsme trávili dětství nějak účelněji, třeba s vodovkama v ruce nebo kamarády venku, jsme byli mnohem šťastnější než dnešní děcka s jejich rybičkama ve virtuálním akváriu...
áno..